CEYBL v Děčíně.
Naše první zastávka v rámci tohoto seriálu byla v dalekém Děčíně. Rozhodně jsme neodjížděli v roli favorita turnaje, ale mě nepřišlo, že ostatní tymy jsou až tak jinde. Takže jsme do všech zápasů šli s otevřenou myslí. Hned první utkání s bratislavským Interem, bylo pro mnohé překvapením, ale ne pro nás. Vime, co chceme hrát, jen ne vzdy se nám to povede přenést na hřiště. Ale v tomto zápase se nám to docela dařilo a všichni zírali, jak trápíme doteď dominantní tým. Relativně těsná prohra, ale super basket. Hned v druhem zápase ale vystřízlivěni, ze basket děti ma různé podoby. Brandýs nás do prostoru pod kosem nepustil, ale i takové zapasy jsou. Každý trenér ma svůj pohled na basket a tady se to prostě nepotkavá. Další porážka, ale jdeme dál. Sobotní ráno a domací tým na druhé straně. Otevřeny basket na obě strany, my zase nechytili začátek, ale ve třetí čtvrtce návrat do zápasu a začináme znovu. Opet porážka, ale všuchni nas za předváděnou hru chváli… Večer už snad ani nebude nikdy hrát. Sobotni odpolední/večerní zápas proti prvnímu polskému soupeři. Prvni čtvrtinu jsme tam vůbec nebyli. To rozhodlo zápas, i kdyz jsme makali a dřeli, naskok soupeře byl už příliš. Nedele a poslední zápas s dalším polským soupeřem. Ne, že by nám začátek úplne utekl, ale když soupeř trefí 5 trojek a ješte tesne po klaksonu trefí i sťřelu z půlky hřiště, je to fakt síla. Ale i když jsme to pořád zkoušeli, nedávali jsme ani ty nejvyloženejší příležitosti a to nás sráželo. Nevzdali jsme to, ale bylo to fakt těžke a kloubout před klukama, že pořád jezdili. Samostatnou kapitolou jsou rodiče, kteří byli slyšet za každých okolností. Užili jsme si to společne v hale i mimo a to jsou zážitky k nezaplacení. Kluci viděli, že hrát mužeme opravdu a každým a bez takových zápasů se posouvat nebudeme. Dik patří i klubu, bez jehož přispevku by se na tyto turnaje nemohli všichni podivat a to vy byla škoda. Fotky dodáme, protože s námi byla naše vrchní a nejlepší fotografka, takže se mužete těšit, budou zase krásné.
KV
