Aktuality

Pochvala pro Fotbalpoint ⚽️ i Basketpoint 🏀⛹️‍♂️ Fotbalpoint i Basektpoint ze skupiny Pointers Family ❤️🤍🖤 byly v prosincovém městském Zpravodaji zařazeni mezi skokany roku. V rámci spravedlivějšího, transparentnějšího a objektivnějšího rozdělování prostředků města sportovním spolkům, byly oba naše kluby označeny mezi spolky s největším nárůstem. Tento fakt zároveň hovoří o tom, že v minulosti byly oba, a nejen ony, v rámci méně spravedlivého, méně transparentního a méně objektivního systému bez jasných kritérií (ne)stanovených někde v zákulisí neoprávněně zastupitelstvem, radou, výborem pro sport a sportovní komisí s předsedou Michalem Žídkem výrazně podhodnocovány, podceňovány a nedoceněny. Děkuji všem Pointerům, Kamilu Žvakovi a všem kolegům z fotbalu, že se nám podařilo přes obtíže s travnatými plochami, halami, brankami a dresy s logem města a českou vlajkou i přes projevenou neúctu některých komunálních politiků Fotbalpoint přivést k životu, rozdýchat a snad i spoustu tváří rozradostnit. Děkuji všem, kteří se snažili maličkostmi celý Fotbalpoint i nás dva se Zdeňkem Navrátilem při jeho několikaletém porodu podpořit. Po téměř třech letech našeho snažení snad přichází první kriteriální (nevycucaná s prstu) finanční podpora ze strany veřejných institucí (z města, kraje, NSA, ČUS či FAČR jsme dosud nepřijali ani korunu podpory). Všechny tyto instituce po nás do teď vyžadovaly pouze výkon a peníze. Ukazuje se, že naše společné úsilí s předsedou obou našich klubů a má návštěva na březnovém zastupitelstvu (nejen tato a nejen má), kdy jsem ze zastupitelů podle jejich vlastních slov tahal informace a vysvětlení, podle jakých kritérií a na základě jakého bodování, škál a dat doporučily orgány města (rada města, sportovní komise rady a výbor pro sport) prioritizované sporty a poskytly veřejné finanční prostředky města sportovním spolkům, má smysl, a to nejen pro nás, ale i podstatnou část dalších menších či větších sportovních klubů, nicméně i v rámci tohoto smyslu došlo zatím jen k částečnému narovnání a město má stále rezervy. Viz. níže. Navíc Fotbalpoint byl v rámci této mé návštěvy na plénu zastupitelstva představitelem vedení MMěsto Frýdek-Místekveřejně urážen, za což se zastupitelstvo do dnes neomluvilo. Ani veřejně, ani neveřejně. Dle slov primátora 14 oddílů požádalo o nižší částku, než na jakou měly nárok. Z tohoto pohledu je velká škoda, že se schůzka radních, členů sportovní komise a klubů uskutečnila až dva měsíce po zaslání žádosti. Kdyby se schůzka uskutečnila před zasláním žádostí nebo kdyby radnice představila dotační program na červnovém zastupitelstvu, jak slíbila, tak by si mohly i tyto spolky dovolit důstojněji ohodnotit své jistě vzdělané, kvalifikované a obětavé trenéry. Fakt, že 14 z 53 podpořených oddílů požádalo o nižší částku, než na jakou měli nárok rovněž znamená, že žádosti téměř 40-ti oddílů byly podpořeny a uspokojeny, vzhledem k jejich potřebám, ještě stále nedostatečně. Zde má zastupitelstvo ještě stále rezervy. Vzhledem k tomu, že město v následujícím kalendářním roce podpoří v nesouladu se zákonem o podpoře sportu dospělý hokej částkou okolo 10,5 milionů korun (částečně včetně DPH), tak věřím, že se další finanční prostředky na podporu sportujících dětí a mládeže v přímém souladu se zákonem o podpoře sportu určitě zastupitelům v rozpočtu podaří vyčlenit. Takže jo, sláva, máme nový sportovní program pro mladé sportovce. Zbývá už jen nediskriminovat v podpoře ty frýdecko-místecké a zbavit se té závislosti na té tradiční ad hoc zákulisní toxické podpoře sportu z minulosti, podle které se navíc ještě stejně rozdělovalo 11,6 milionů v druhé fázi prostřednictvím sportovní komise. Závěrem blahopřeji všem spolkům (nejen skokanům), mladým sportovcům a jejich trenérům k získané zatím jen transparentnější a objektivnější (nikoliv transparentní a objektivní) podpoře a přeji jim všem hodně radosti a vše nejlepší v jejich sportovním a pohybovém snažení s malými a mladými sportovci. Ať žije Frýdek-Místek, možná někdy budoucí město Sportu s velkým ´´ES´´. Kamil Kořínek PS: MMěsto Frýdek-Místek kraji a státe, udělejte něco s tou sportovní infrastrukturou ve městě. Současné kapacity ve sportovních skanzenech na mobilizaci 6 tisíc nesportujících mladých lidí opravdu nestačí. Nestačí to ani na ty 3 tisíce již sportujících. Příklady s fotbalovým hřištěm v Lískovci a umělkou na Stovkách vám nestačí? Vždyť my máme 35 let po revoluci ve městě pořád dvě školy, které nemají pro svou výuku k dispozici tělocvičnu (jedna se snad brzy dočká). Říci o tělocvičnách v Lískovci a na 4.ZŠ, že jsou dostatečné pro výuku 20-ti až 30-ti členných skupin by se asi odvážil taky jen dobře trénovaný, vycvičený a zkušený blázen. A některé školní tělocvičny jsou klouzavější než led na Polárce. Já totiž nemám ani jeden trénink na hale a všechny své tréninky absolvuji na školách ve městě. My jsme totiž v každé, nejen na Basketpointu. Ano, všiml jsem si, že se v několika tělocvičnách zmodernizovalo osvětlení, které bylo fakt ze skanzenu. To kvituji. A pokládám si zároveň otázku. Bude to stačit?

Další milník v evoluci basketbalu ve frydku-Mistku. Klub Basketpoint Frýdek-Místek by zařazen pro tuto sezónu, respektive příští rok získal statut v "Systému talentované mládeže CBF" jako "Sportovní středisko mládeže". Další z malých odměn za práci našeho realizačního týmu s dětmi. Kdy konečně pochopí naši lodivodi, že se tu odehrává něco výjimečného? Přesně před dvanácti lety prohlásili naši předchůdci následovatelé zakladatelů basketbalu ve Město Frýdek-Místek, že chlapecký basketbal nemá u nás perspektivu, že nejsou děti, nejsou kapacity tělocvičen, nejsou trenéři, … Dnes, po dvanácti letech, máme v péči 860 dětí ve věkových kategoriích 4-18let, pořídili jsme městu víceúčelovou halu s kapacitou, kterou nám závidí nejen všichni baskeťáci a haloví sportovci v republice, a žasnou i naši hosté ze zahraničí, včetně bohatého Bavorska nebo Francie, co tady pro děti máme, našich 12 družstev se uchází o nejvyšší příčky tabulek v celorepublikových soutěžích, máme své tréninkové skupiny v tělocvičnách ve všech základních školách ve městě, na SOŠ ve Frýdku a také v tělocvičně GPB, k tomu naši malí fotbalisté trénují na hřišti za SPŠ (chceme s baskeťáky sbližovat), provozujeme každý týden regulérní plavecké tréninky ve Sportplexu na 11.ZŠ, pořádáme mezinárodní turnaje, republikové šampionáty, přebory základních i středních škol, poskytujeme halu k pravidelnému cvičení a zábavě rodičů s dětmi a je k dispozici i v čase prázdnin zcela zdarma. A ano, vychováváme zde reprezentanty naší země. Je tady prostě celkem cvrkot. Teď máme potvrzen statut Sportovního střediska mládeže a jsme licencovaní "pečovatelé o talenty". Co to pro nás znamená? Nic. Nebo vlastně je to takové pohlazení a povzbuzení, na naší práci ale nic měnit nebudeme, věnujeme se všem dětem a pokud se občas objeví talent, pak se v našem systému ukáže, jestli má předpoklady i pro tvrdou práci a pochopení pro kolektiv a samozřejmě mu budeme nápomocni, ať dozraje v kvalitní osobnost. Svým přístupem k dětem reprezentujeme Město Frýdek-Místek, i my spoluutváříme obraz města jako "přistavu" pro mladé rodiny s dětmi, které mají zájem žít aktivním životem na úrovni. Do toho Pointers!!! (zn)

Smekám před vámi kluci a stejně tak před pány trenéry. Jen neslibuju, že se s vámi někdo bude fotit. Naše skupina kluků, co přišli jako starší "z ulice" a říkáme jim For Fun chce sportovat, chce soutěžit. Odmítli nebo vyřadili je z těch "slavných" prioritizovanych klubů nejen u nás ve Město Frýdek-Místek ale i z okolních měst. Nebo jsou mezi nimi ti, kterým sport „zeškaredili" už v hodinách tělesné výchovy na školách. Těch, co jsou odjinud než z Město Frýdek-Místek je v této skupině většina. Ano, i my máme přespolní svěřence. Proč, kdyžo to nejsou žádné posily? Problém honby za výsledky je celospolečenský fenomén a méně disponované děti jsou často i předčasně vyřazovány z kolektivu, přehlížený trenéry a kluby, které se mají potřebu v prvé řadě honosit tituly, medailemi a názvy jako superliga, extraliga, hyperliga, ... Je to tak v podstatě stejné v celé republice, není to specifikum Frýdku-Místku. Nevím, kdo tuto medailovou past nastražil, ale ochotně do ní zapadli všichni, zejména ti, co se tak rádi s „šampióny" fotí a kdož o případné podpoře sportu rozhodují. A pak se stejní lidé diví, že je dětská populace zoufale obézní, že se nesportuje a že se sportování u nás tolik nefandí. My to víme. Bo medaile ... Naši kluci Basketpoint For Fun v oficiálních soutěžních zápasech o víkendech dostávají jeden výprask za druhým (v letošní tabulce Nadregionální ligy je to jasně vidět na skóre). V pondělí ale znovu a znovu nezlomeni přicházejí na tréninky a chtějí pracovat, chtějí se zlepšovat, chtějí se posouvat, nebojí se zpotit, nevzdávají to. Jsou nekonečně šťastní za každou úspěšnou přihrávku, za každý bod, za každý úspěšný obranný zákrok a samozřejmě za pochvalu trenérů. Trenérů, u nás úžasných osobností - „starých" zkušených poctivých profíků, odborníků na tělovýchovu, výchovu a samozřejmě Basketbal. Pánové Eduard Kořínek (71) a Jára Chlebek (67) ví, co je to Sport i duše sportovce, duše dítěte. Pan trenér Euduard s péči o kluky z ulice přišel dávno před námi a snažil se udržet při životě projekt "Uličník", fotbal pro kluky z ulice. Bez finančního zázemí to nešlo. I proto si velmi rozumíme. Nemají tyto děti nárok na naši kvalitní popdporu? Mají být pořád hanlivě označovaní jako „kroužkaří“, „nosiči vody“ nebo v lepším případě „rekreanti"? Mají vůči sportu zahořknout stejně jako řada jiných, kteří pro svou neobratnost už v hodinách tělocviku na základní škole zažívali těžké chvíle mezi svými spolužáky? A později se třeba ocitnou na pozici ministerských úředníků, politiků, ať už v nejvyšších patrech nebo našich komunálních? Od těchto obětí "medailového systému" opravdu nebudeme moci očekávat, že by něco měli sportu vrátit. Jsem přesvědčen, že tyto méně disponované děti mají stejné právo a nárok na naši pozornost a podporu jako ti nejšikovnější, třeba i budoucí mistři světa. Počítat se má nasazení, vynaložené úsilí, ne talent od pánaboha. Ten je obrovskou a vlastně asi nezaslouženou výhodou. Tak proč další znevýhodňování těch méně šťastných, když se rozdával talent, nebo třeba těch, jejichž rodiče sport vůbec nezajímá a proto ho děti neobjevily ve věku náborování, který se dnes posouvá už do předškolí. U nás v Basketpointu se snažíme vytvářet prostředí, kde je všechno trošku jinak. Prostor dostanou všichni, ve stejně kvalitním prostředí, se supertrenéry, řádnými tréninkovými procesy. Ne vždy se to daří v zápasovém zapojení, ne vždy v zápalu vypjatých utkání trenér pošle na palubovku kompletní lavičku, ale snažíme se o to, máme na to jasná pravidla. Protože jsme Pointers Family! Go Pointers!!! (zn) PS Nepochybujte o tom, že naše FF děti nebudou zatěžovat zdravotní systém. Nabídnutá mimořádná příležitost jim vytvořila už teď ten správný vztah k aktivní zábavě, ke Sportu. Lásku! Určitě se to odrazí i při výchově jejich vlastních dětí. Oni jsou ti, kteří plní ochozy a fandí „svému sportu“, který tak dobře znají, to oni přivádějí do našeho města další zájemce a snad i budoucí občany.

Šakalí vyjí, karavana jede dál … Zase si bude stěžovat jen ten Navrátil? Co pořád má? Tentokrát se jedná o jeden nevelmi podařený kousek z pera ČBF (Česká basketbalová federace CZ.BASKETBALL). Při loňském rozdělování dotací v rámci výzvy Můj klub jsme si v klubech mohli hlavy ukroutit, když z původních výpočtu částek pro naše sportovce NSA ukrajovala při vypořádání velmi podstatné díly. Volalo se, hledalo se, TAJILO se, nenašlo se. Reklamovat dle textace výzvy NSA nebylo možné. Nám v Basketpointu „se“ ukrojily vyšší statisíce, jinde další statisíce, dalším každému jednomu další a další stovky tisíc. Kolik to asi dělalo dohromady? 150milionu, o které naše basketbalová rodina přišla, nebo 200milionu, nebo „jen“ 100milionu? Každopádně to je hrůzostrašná částka. Důvod? Až letos při administrování žádostí na další rok jsme u nás v klubu přišli na to, že veškeré minižactvo (tj všechny děti do věku 13let) nebylo v informačním systému ČBF vedeno jako „soutěžní“ a při propojení databází žádostí NSA a této defektní databáze CBF došlo k drastickým redukcím při přeřazování dětí do kategorie „nesoutěžních sportovců", kde každé jedno dítě mělo rázem nárok o 3.600,-! korun nižší!!! Kazdy jeden maly baskeťák co běhá po palubovce, včetně těch, co se probojovali až dorepublikových šampionátu. A že těch dětí napříč republikou bylo. Budu jediný „šakal“ co vyje na karavanu vedení ČBF? Opravdu pojede dál? Kdo převezme odpovědnost za ten ne první administrativní „error“. Pan Jansta, pan Bříza, pan Šob (ten je tam nový, to by nebylo asi fér), bývalý sekretář Konečný, co teď operuje na FIBA v Bruselu nám odtamtud teď ty peníze přiveze nebo snad celý výkonný výbor pociťuje odpovědnost? Možná jsem moc přísný a jde to napravit. Tak dobře, jak nám to teda nahradíte? Nebo vlastně proč bych se pořád snažil a bojoval za druhé, třeba ty, co nám pak naše hotové a nejšikovnější děti vykrádají "v souladu s přestupním řádem"? Takže jak to nahradíte Basketpointu, třeba se ostatní nepřihlásí, nebo jim ty statisíce nechybí? Nebo se pletu já, všechno bylo jinak než píšu a všechny vás zavalím omluvami a pošlu pár bas kvalitiniho šampaňského? Nebo je ještě jiné řešení. Zavřít šakalovi Navrátilovi hubu. Na městě FM, kde se řeší podobná témata ve sportu to zkoušejí už nějakou dobu. Jo, to je taky řešení. Takové české ... (zn) PS Pravý význam tohoto starého hebrejského přísloví v úvodu je míněn vlastně opačně, ale mi se prostě pro tento případ líbí i takto - karavana = vedeni svazu, bzmocně vyjící šakali = veškeré basketbalové kluby, věnující se dětem od těch nejpernějších prních krůčků … PPS A jak to bylo s druhým kolem výzvy Můj klub, která se vypisovala, když ČBF nepodala žádost v termínu už se zapomnělo? A že mají, jak se ukazuje „stejný bordel“, i na jiných svazech mě až tak nezajímá. Naopak to byla báječná příležitost jak vyniknout mezi slepýma i s jedním okem. Asi opět promarněná ...

Obezita, cukrovka a prevence sportem u nejmenších nenalézá své místo ve slovníku těch, kteří o budoucnosti těchto dětí a jejich světa rozhodují právě teď. Další a další studie, další a další články, další a další mudrování, kecy, terorie, spekulace. Skuutek utek a farmaceutické korporace se smějí až se za břicho popadají, komínem letí stovky miliard a biliony za léky a preparáty za "nešťastné" nemocné, kteří vůbec nemuseli nemocní být. Po celém světě. Jak se na tom asi podílí naše Město Frýdek-Místek. Jeden velký komín jsme u nás nedávno zbourali, co takhle zlikvidovat ten symbolický komín, který, letí do farmaceutického měšce prachy za přehlížení vážnosti dětského sportu. Jak by se mohlo něco změnit, když lidé zodpovědní za chod společnosti v podstatě na všech úrovních počínaje naším městem, komunálními politiky a jejich poradní sportovní komisi nazývají veřejné sportování s nejmenšími dětmi za "trapné a zavrženíhodné" (ve sportovní komisi mají stále svého zástupce, byť v radě už naštěstí nefigurují) nebo za "nepodstatné kroužky, které se sportováním nemají nic společného“ (autoři těchto a podobných prohlášení aktuálně u kormidla jsou), zpochybňují angažovanost, zpochybňují počty zapojených dětí va našich klubech Basketpoint a Fotbalpoint a přehlížejí důležitost mobilizace této věkové skupiny předškoláčků ke sportu a aktivnímu životnímu stylu. Dokonce se najdou i takoví, co se ušklíbají, pokud k nám do města přivedeme zdroje z jiných veřejných i soukromých rozpočtů a chceme je rozšířit mezi další spolky, které svou práci myslí vážně. A když takové věty zaznívají mezi politiky, proč by tyto zatraceně hloupé názory neopakovala veřejnost, když je hlásají naši kormidelníci společnosti. Co pak říct na naše "ministerstvo sportu“ - Národní sportovní agenturu, která přímo aktivity sportovních trenérů v predškolních zařízeních diskvalifikuje z řízené dotační podpory pro sport v rámci výzvy „Můj klub“. Alespoň tady autoři městské podpory malých sportovců stejnou nepatřičnost nezavedli (jo, to je pochvala, můžete zapřemýšlet, kdo s tímto zásahem a návrhem přišel Petr Korč - primátor Frýdku≈Místku ;-)). Možná by se mělo postupovat tak jak navrhují jiní „odborníci“, kteří říkají, že dětský sport by se neměl podporovat vůbec, ať jsou všichni obézní a zdravotně devastování jak je libo, jen to doplníme zpoplatněním zdravotní péče a služeb … A bude klid, nebudu mít o čem psát. (zn)