Aktuality

V neděli 12. ledna proběhl další turnaj Junior Basketpoint League, který byl tentokrát rekordní, co se týče počtu účastníků! Ve starší kategorii změřilo síly 9 družstev a v mladší kategorii se do hry zapojilo dokonce 14 družstev, takže turnaj probíhal ve dvou skupinách. Hrálo se systémem 3x3, což přineslo spoustu napínavých momentů a skvělých sportovních výkonů. Všem sportovcům děkujeme za účast a skvělou atmosféru, kterou vytvořili rodiče. Už teď se těšíme na další setkání v únoru!

Dokážeme se konečně inspirovat, nebo budeme stále objevovat slepé cestičky inspirováni v té nekončící inspiraci Cimrmanem? V Basketpointu nám visí vlajky česká a po stranách japonská a USA. Snažíme se z těchto zemí na naše děti přenášet to nejlepší co si vyzkoušeli moji kluci na vlastní kůži a co považuji za důležité. Už déle ale cítím, že chybí i vlajka evropská. V zemích evropského společenství je toho k inspiraci také hodně. Na mezinárodních turnajích věšíme vlajky účastníků a k tradici našeho pořadatelství patří i pozápasová setkání s realizačními týmy. Na tom posledním jsme tedy mohli sdílet své pohledy na sport s přáteli z Polska a Ukrajiny. Je až komické, že stačil odstup jedné generace a komunikce s Poláky a Ukrajinci je pro mé mladší kolegy dosti problematická. Také proto, že ukrajinská parta to nedávala anglicky. Takže ve vzduchu vířila ruština, polština a pokřivená slovenština v pokusech o slovanské esperanto. Takže jak jsou na tom naši přátelé z Polska? Trápení se zapojováním dětí do sportu mají velmi podobná. Podle statistik z roku 2023 94% dětí mezi 6 a 9 léty nezvládne kotoul vpřed a vzad a neuvěřitelných 96% děti tohoto věku nemá základní pohybové návyky (neumí přiměřeně běhat, nezvládá nejjednodušší gymnastické prvky, jako je dřep, neumí házet a má problémy s držením těla!). Jak by asi taková statistika dopadla u nás? Myslím, že hodně podobně. A snaží se to v Polsku nějak řešit? V Zielone Gore na jihozápadu Polska rozhodně ano. Město vybudovalo v posledních letech několik prvotřídních sportovních areálů. Za neuvěřitelně nízké částky vystavěli především pro děti tréninkový stánek na basketbal se třemi kurty (ca 70mil korun), který je i na polské poměry výjimečný, městskou halu na míčové sporty s kapacitou 6tis diváků, fotbalová sportoviště a sportovně rekreační areál s plaveckým bazénem, nemluvě o populárním rekonstruovaném plochodrážním závodišti, které se děti samozřejmě netýká. Za jednotlivá sportoviště zodpovídají kluby, které je mají ve správě a město neinkasuje žádné nájmy nebo poplatky. Vstup na bazény a rekreační středisko mají děti zdarma! a rodiče, kteří je doprovázejí platí symbolické vstupné. Nechce se mi srovnávat plány výstavby miliardových sportovniuch areálů - pomníků neslavných konkrétních politiků, spíše než koncepčních rozvojových prvků sportovní infrastruktury u nás po republice nebo nové tělocvičny v našem městě, náš aquapark, sportoviště Sportplexu nebo hospodaření této městské společnosti. Vše ve srovnání se sportovišti v Žielone Goře násobně dražší jak pro uživatele tak při vlastní výstavbě, kapacitou pak spíše smutně Popelky. Chci poukázat na to, že i v EU existují města a komunity, které mají ke sportu vztah a pochopily jeho důležitost v kategoriích dětí a mládeže. Nevím proč to nemůžeme mít u nás doma? Ve Město Frýdek-Místek! V našem Frýdku-Místku. Respektive bohužel vím. Lidé za sport zodpovědní k němu prostě nemají vztah, ať už jde přímo o vedení města nebo členy poradní sportovní komise. A ti co vztah mají jsou ve své nepočetnosti bezmocní … Nebo se mám uklidňovat tím, že trenéři Kamil a Lukáš z Žielone Gory, se kterými tady trávíme tři dny si to celé vymysleli a všechno je jinak? Ne nevymysleli, ono to totiž dává smysl! A hlavně - vyplatí se to!!! (zn) PS Fér je doplnit, že populace Žielone Gory je více než dvojnásobná ve srovnání s Frýdkem-Místkem a i Kamil s Lukášem mají obavu z případné změny vedení města po nejbližších volbách. A nebo nás může "uklidňovat", že přístupové cesty k těmto areálům jsou údajně v mizerném stavu. Jinými slovy cesty a chodníky u nás ve Frýdku-Místku máme prý lepší:-))). Priority ... PPS Každopádně i u nás je teď o víkendu slušný kotel. Přijďte se přesvědčit ❤️🏀❤️.

Rozhodčí se učí na Basketpointu. Česká asociace basketbalových rozhodčích u nás v těchto dnech nemá seminář poprvé. A snad ani naposled. Realizační tým oblastí Severní Morava Vojta Ščurek & Domino Holáň pod vedením veterána Ivo Dolinka uspořádali ovšem tuto vzdělávací akci pro náš region a začínající rozhodčí po dlouhých osmnácti letech. A protože u nás na Basketpointu mají rozhodčí na růžích ustláno ;-) a součástí každé rodičovské schůzky, trenérské pořady i slavnostních zahájení turnajů je sdělení, že u nás se s rozhodčíma nediskutuje, nedej bože, aby se kritizovalo, samozřejmě jsem s plánem zařadit do programu mezinárodního turnaje CEYBL (Central European Youth Basketball League) i tuto akci souhlasil. Kromě toho mě zajímalo, jak takové školení vypadá, takže jsem se pozval jako účastník do naší tatami místnosti, kde tentokrát neprovozovala ani bojová umění ani neprováděla kompenzační cvičení. Sdílely a předávaly se vědomosti. Vzdělávání, ať už se týká čehokoliv je vždy zajímavé téma. Mladí rozhodčí byli aktivní, přednášející je zapojovali do procesu vysvětlování, komunikace frčela a celkově to bylo velmi interaktivní, prostě dost zajímavé. Každopádně, kromě pravidel je toho hodně k osvojení řemesla arbitra našeho sportu, ať už se týká signalizace v různých fázích hry, tak především tzv. „mechanika“, která řeší pohyb rozhodčích v průběhu hry a rozdělení odpovědnosti za verdikty v různých částech hřiště. Rozhodčí musí vidět, nesmí překážet a samozřejmě musí znát a rozhodovat, často ve zlomcích sekundy. Musí umět komunikovat s hráči i realizačními týmy družstev. Ti nejlepší pak zvládnou tu velmi ošemetnou disciplínu - komunikaci s publikem, i když si nejsem jist jestli právě na to existuje nějaký manuál. A závěr? Sport a basketbal se neobejde bez infrastruktury, neobejde se bez řídících orgánů soutěží, neobejde se bez funkcionářů, neobejde se bez hráčů, nemá šanci bez trenérů a rozhodčí určitě nepatří na konec tohoto seznamu … otázka je, kdo na tomto seznamu je nejdůležitější, co nám chybí, čeho je nedostatek a čemu můžeme pomoci. Pro nás v Basketpointu jsou rozhodně na prvním místě děti a trenéři a snažíme se nastolit přinejmenším na naší domovské palubovce vzájemný respekt a rovnováhu s dalšími články světa sportu. Je jasné, že se jeden bez druhého neobejdeme. Go Pointers❤️🤍🖤!!!