A ještě jedna vzpomínka, tentokrát dokonce z roku 2016, když jsme tady ve Město Frýdek-Místek s dětmi běhali po palubovkách jako Snejci.
Vzpomínky na budoucnost II.
Báječný srbský trenér Bojan Risimič odešel. Do Číny. U nás jako relativně mladý hledal nový domov a líbilo se mu téměř všechno. Univerzitně vzdělaný sporťák a bývalý hráč profík. Já jsem v té době ještě nebyl schopen pochopit a odhalit zásadní nedostatek kvalitních osobností k dětem, respektive měl jsem dojem, že kvalitních trenérů je "nekonečno“. Není. Kdybych věděl to, co vím dnes, Bojan dnes mohl žít se svou paní u nás ve Město Frýdek-Místek. V ČÍně, kde je šestým rokem se mu líbí méně, ale je existenčně zajištěný. U nás zajištěný nebyl. Nedal jsem mu dost já, ani společnost nebyla a obávám se, že i dále není ochotna tyto lidi zaplatit. Bojan nebyl v našem klubu jako trenér, co odešel kvůli penězům, zdaleka jediný. Takže jsme prohráli my ve Frýdku-Místku, co nám na dětech záleží a v Česku v této soutěži prohrávají především děti i nadále. Nejen v basketbale nebo v Basketpointu, je to téma napříč sporty a seřaďte si jej jakkoliv, podle abecedy, podle oblíbenosti, nebo neuvěřitelně hloupé a nic neřešící prioritizace z pera NSA. Nastavení (ne)podpory sportování nestojí za lidmi, které naše děti potřebují. Obce, města a kraje tomu také moc nepomáhají. Většinová společnost je přehlíží, ignoruje jejich důležitost, podepisuje se nad kvalitou života budoucí generace. Přesně o to totiž u sportu dětí a mládeže jde. O budoucnost. A týká se to v drtivé většině i klubů a trenéru těch našich „velkých sportů“ hokeje a fotbalu ....
Budíček, pánové a dámy nahoře!!!
(zn)