Smekám před vámi kluci a stejně tak před pány trenéry. Jen neslibuju, že se s vámi někdo bude fotit.
Naše skupina kluků, co přišli jako starší "z ulice" a říkáme jim For Fun chce sportovat, chce soutěžit. Odmítli nebo vyřadili je z těch "slavných" prioritizovanych klubů nejen u nás ve Město Frýdek-Místek ale i z okolních měst. Nebo jsou mezi nimi ti, kterým sport „zeškaredili" už v hodinách tělesné výchovy na školách. Těch, co jsou odjinud než z Město Frýdek-Místek je v této skupině většina. Ano, i my máme přespolní svěřence. Proč, kdyžo to nejsou žádné posily? Problém honby za výsledky je celospolečenský fenomén a méně disponované děti jsou často i předčasně vyřazovány z kolektivu, přehlížený trenéry a kluby, které se mají potřebu v prvé řadě honosit tituly, medailemi a názvy jako superliga, extraliga, hyperliga, ... Je to tak v podstatě stejné v celé republice, není to specifikum Frýdku-Místku. Nevím, kdo tuto medailovou past nastražil, ale ochotně do ní zapadli všichni, zejména ti, co se tak rádi s „šampióny" fotí a kdož o případné podpoře sportu rozhodují. A pak se stejní lidé diví, že je dětská populace zoufale obézní, že se nesportuje a že se sportování u nás tolik nefandí. My to víme. Bo medaile ...
Naši kluci Basketpoint For Fun v oficiálních soutěžních zápasech o víkendech dostávají jeden výprask za druhým (v letošní tabulce Nadregionální ligy je to jasně vidět na skóre). V pondělí ale znovu a znovu nezlomeni přicházejí na tréninky a chtějí pracovat, chtějí se zlepšovat, chtějí se posouvat, nebojí se zpotit, nevzdávají to. Jsou nekonečně šťastní za každou úspěšnou přihrávku, za každý bod, za každý úspěšný obranný zákrok a samozřejmě za pochvalu trenérů. Trenérů, u nás úžasných osobností - „starých" zkušených poctivých profíků, odborníků na tělovýchovu, výchovu a samozřejmě Basketbal. Pánové Eduard Kořínek (71) a Jára Chlebek (67) ví, co je to Sport i duše sportovce, duše dítěte. Pan trenér Euduard s péči o kluky z ulice přišel dávno před námi a snažil se udržet při životě projekt "Uličník", fotbal pro kluky z ulice. Bez finančního zázemí to nešlo. I proto si velmi rozumíme.
Nemají tyto děti nárok na naši kvalitní popdporu? Mají být pořád hanlivě označovaní jako „kroužkaří“, „nosiči vody“ nebo v lepším případě „rekreanti"? Mají vůči sportu zahořknout stejně jako řada jiných, kteří pro svou neobratnost už v hodinách tělocviku na základní škole zažívali těžké chvíle mezi svými spolužáky? A později se třeba ocitnou na pozici ministerských úředníků, politiků, ať už v nejvyšších patrech nebo našich komunálních? Od těchto obětí "medailového systému" opravdu nebudeme moci očekávat, že by něco měli sportu vrátit.
Jsem přesvědčen, že tyto méně disponované děti mají stejné právo a nárok na naši pozornost a podporu jako ti nejšikovnější, třeba i budoucí mistři světa. Počítat se má nasazení, vynaložené úsilí, ne talent od pánaboha. Ten je obrovskou a vlastně asi nezaslouženou výhodou. Tak proč další znevýhodňování těch méně šťastných, když se rozdával talent, nebo třeba těch, jejichž rodiče sport vůbec nezajímá a proto ho děti neobjevily ve věku náborování, který se dnes posouvá už do předškolí.
U nás v Basketpointu se snažíme vytvářet prostředí, kde je všechno trošku jinak. Prostor dostanou všichni, ve stejně kvalitním prostředí, se supertrenéry, řádnými tréninkovými procesy. Ne vždy se to daří v zápasovém zapojení, ne vždy v zápalu vypjatých utkání trenér pošle na palubovku kompletní lavičku, ale snažíme se o to, máme na to jasná pravidla.
Protože jsme Pointers Family!
Go Pointers!!!
(zn)
PS Nepochybujte o tom, že naše FF děti nebudou zatěžovat zdravotní systém. Nabídnutá mimořádná příležitost jim vytvořila už teď ten správný vztah k aktivní zábavě, ke Sportu. Lásku! Určitě se to odrazí i při výchově jejich vlastních dětí. Oni jsou ti, kteří plní ochozy a fandí „svému sportu“, který tak dobře znají, to oni přivádějí do našeho města další zájemce a snad i budoucí občany.