Aktuality

"Náš" Matěj ❤️. Dnes je v repre v pozici vedoucího družstva mimochodem také šéf stále ještě našeho Marka Slováka v roli asistenta ... Po čtyřech letech služby ve Frýdku-Místku, kdy jsme ho měli všichni moc rádi se vrátil do svého rodného Olomouce. Rádi ho tady vždycky vidíme. Jednou Pointer, vždycky Pointer ❤️🤍🖤.

Proč nám Basketpoint arenu závidí nejen kolegové baskeťáci z celé republiky ale i zahraniční návštěvy ale asociaci minibasketbaliu nevoníme? Protože jsmesi u přípravy a projektování našeho areálu nespoléhali na projekční firmy, ale jasně definovali přesné potřeby uživatele, poté, co jsme si pro inspiraci projeli desítky sportovních zařízení po celém světě a taky trošku zabojovali s místními představami o „standardech". Proto si od svého vzniku naší výjimečnou halu a zázemí oblíbily a pravidelně vybírají na přípravu reprezentační výběry basketbalu mládeže. Měli jsme tady taky v předsezonní přípravě i týmy nejvyšší soutěže mužů Tentokrát děvčata U18, která jak píše asistent hlavní trenérky Marek Slovák směřují za pár týdnů k evropskému šampionátu ve Švédsku. Jo, na konci týdne přijedou zase. Zároveň u nás probíhají finálové turnaje mezinárodních seriálů středoevropské basketbalové ligy CEYBL a zájem projevili i pořadatelé pohárového utkání Cesko-Slovensko, nebo kvalifikačního utkání o postup do první ligy mužů. Nabitý program našeho klubu některé tyto akce ovšem neumožnil. Frýdek-Místek, náš basketbal a Basketpoint aréna má v České republice své nepřehlednutelné jméno. Naši hráči, trenéři, naše filosofie výchovy a sportu a samozřejmě náš areál. A proč o tom píšu? Protože jsem se nedávno konečně dozvěděl, proč asociace minibasketbalu ČAMB odmítá naše nabídky pořadatelství republikových šampionátů. Vadí prý především, že se u nás musí přezouvat :-) a taky třicetikorunová výše celodenního vstupného. Ať si prý peníze vyškemráme od města a kraje a nezatěžujeme tím diváky … Nějak se nám ten socik a dotační Eldorádo ne a ne dostat z pod kůže :-/ … A k tomu přezutí ještě dodám. Když ředitel možná největší české firmy na realizace sportovních podlah a náš dodavatele Famos Plus pan Zajíc přišel včera domlouvat certifikaci naší palubovky mohl si hlavu ukroutit a ptal se kdo nám ji a kolikrát renovoval, že tak vypadá běžné povrch kdekoliv jinde po půlroce „užívání“. U nás to je šest sezon nepřetržitého provozu od rána do večera s „Japonským“ striktním režimem přezouvání po vstupu do zádveří … a poctivý přístup k úklidu našimi dětmi. Žádná renovace se nekonala :-))). Sportu zdar nejen na Basketpointu ❤️🤍🖤! (zn) PS A co hotely a restaurace, přijdou nám někdy poděkovat, jak se jim pěkně staráme o naplňování kapacit? No, i když někdy devastační potenciál některých polských návštěv provozovatelům přinesl i starosti :-/ ...

Pointers❤️🤍🖤 do toho! Nevzdáme to🏀!!! Dnes u nás na Basketpointu skončila sezona. Ta soutěžní. Byla čtrnáctá. Krásnými zápasy a předáváním medailí tě nmejmenším benjamínků v naší unikátní Junior Basketpoint Lize. O bilanci úspěchů a byla jich letos rekordní sbírka se ale tentokrát podělit nechci. Chci poděkovat a smeknout před kluky, kteří s naším klubem a basketbalem strávili někdy i více než deset let a dnes odehráli možná poslední zápas své soutěžní sportovní kariéry. Kategorie U19. Odvetný zápas a pokus o nemožné v Hradci Králové, který jsem si nemohl nechat ujít. Znamenal pád z ligové soutěže. Ve sportu jsou zázraky možné a na domácím kurtu se jeden dnes odehrál, když v ne nepodobném zápase naši mladší šikulové obrátili třicetibodový deficit ze sobotního zápasu a v sestavě devastované zraněními si ligu po neuvěřitelném výkonu uhráli. Ohromné emoce. Na plubovce i mimo. Slzy radosti na jedné, zklamání na druhé straně. Zázrak v Hradci se ale nekonal. Soupeř byl zralejší, starší, urostlejší, prostě lepší. Nemohl jsem si nechat ujít vidět naše bojovníky bojovat. Někteří hlásili už předem, že to může být derniéra. Bojovali nádherné a od zázračného vítězství je dělily minuty. Šimon tu bitvu odskákal nakonec čtyřmi stehy na okem. Nepustil soupeře do koše. Ale blo to nechtěné a k našemu sportu taková zranění bohužel patří. U19 teď tedy ligu nemají, ale i tak je mám za šampiony. Je zvláštní vidět, že ještě nedávno jejich spoluhráči stejně staří kamarádi z této party z Město Frýdek-Místek mají ve stejném čase na krku zlaté medaile. Jsou mistři republiky. Nosí ale jiné dresy. Dresy Děčína. Musím jim blahopřát. Vyhráli. Mám ale problém s tím, že jejich odchod znamenal faktický rozpad družstva a mnohaleté práce realizačního týmu. V plné sestavě jsme měli hrát kvalitikaci o extraligu a pak v ni bojovat o stejné vavříny jako daleký Děčín. Kde by vlastně Děčín, město basketbalu byl bez těchto kluků a dalších rekrutů z Moravy? Všechno to začalo vlastně ještě o rok dříve odchodem jiného staršího kluka. "Velkokluby" si začaly všímat, že ten ještě nedávno naprosto neznámý Basketpoint, nový klub na scéně vychovává šikuly a stoupá v tabulkách hodně vysoko. A začali natahovat ruce po našich dětech. S nabídkou extraligy a "zářivé budoucnosti" českého profesionála. Stejné extraligy, do které jsme měli namířeno. V plné sestavě a s velkým odhodláním a tisícovkami hodin dřiny společné práce. Nestalo se. Došlo k destrukci. Prý je to ve sportu při selekci talentu zvykem. Ano je, vidím to. Teď ale chci, ať vidí sportovní veřejnost a opravdoví fanoušci sportu i to, o čem mluvím a proti čemu bojuji od začátku svého angažmá v basketbale - demontáže klubu na periferii přetahováním a nebojím se říct vykrádáním těchto klubů lovci výsledků. Běžná praxe, která ovšem devastuje mapu basketbalu už léta. Po odchodu zmíněných hráčů to zabalili i jejich kamarádi a zůstala lavička. Bylo fajn, že tak prostor dostali další hráči a byli v nové roli zachránců kategorie úžasní. Jenže vzhledem k tomu, že pracujeme výhradně s dětmi z našeho města, není to bezedná studna a lavička nebyla nekonečná. Navíc se přidala zranění, v nejnevhodnější části sezony a zákonitě musel následovat výsledkový propad. U kategorie, kde jsme oproti všem názorům odborníků věřili ve velké věci. Jestli kluci po dnešní prohře a zařazení do suterénu soutěží budou chtít pokračovat je velká otázka. Mají velkou kvalitu a zápasy, kde by vítězili o 100 bodů je už asi lákat nebudou. Odpověď zjistíme brzy, nebudu jim ale mít za zlé, když "vyletí z hnízda". Sportu obětovali hodně a i když teď skončí se soutěžením nebo vyrazí jinam, oni svou lekci do života dostali. V přípravě, v zápasech. Ví co je to prohra a jak bolí, znají pocit různých forem křivdy, ví jak důležité i vrtkavé je štěstí, znají euforii z vítězství. A hlavně, jsou už provždy sportovci. Nebojím se o ně. Cítím odpovědnost za momentální stav tohoto torza původní sestavy ale nelituji svého rozhodnutí zachovat klub čistě pro děti z našeho města. Nikdy jsem se tím netajil. Kdybych přijal v minulosti nabízené posily odjinud byli bychom velmi pravděpodobně úplně jinde. Naše děti by ale nehrály. Vaše děti, milí rodiče by nehrály. Hrály by posily kdovíodkud. Zájem o péči našeho realizačního týmu je velký. Dělají to tak všichni jak už jsem napsal. My ne. Oblíbený název těchto klubů - sběratelů talentu - je „akademie“. Mají jedno společné, piplat se s těmi nejmenšími je pod jejich úroveň nebo ví velmi dobře, kolik je s tím práce. Nebo možná neví, protože to ve své zahleděnosti do extralig, eurolig, eurocupu, hyperlig a jak se to všechno jmenuje nikdy nezkusili. Oni totiž umí „nakupovat talent“, hotové perspektivní hráče. To jim stačí. Mají výsledky a pomáhá to i u přidělování dotací v systémech nastavených opravdu nekonečně tupými a nekompetentními politiky. Ceny dle regulí našeho (ne)slavného svazu u přestupů mládeže jsou směšné. Nereflektují vynaložené prostředky a už vůbec ne energii trenérské party a všeho co stojí za jejich prací. Je to vlastně taková krádež v mezích zákona. A zákon určuje gang těchto "velkoklubů". Krádež ale zůstane krádeží a obětí leží na místě činu opravdu hodně. A to nepočítám demotivaci trenérů. I tak budu věřit dál naší cestě. Je čistá a stejně čistou budu chtít zachovat naši rodinu Pointers, i když se to ve sportu prý dnes už moc nenosí. Že nás lidé v tomto postupu nechápou, je jistě moje chyba, ale budu doufat, že někdy pochopení ti přemýšlivější dojdou. Sport je „jen" prostředek, není to cíl. Sportu zdar! Byla to parádní sezóna. Se smutnou tečkou ... (zn)

Česko, Probuď se!!! A Frýdku-Místku jakbysmet. Horko těžko se nám daří přivádět dětí ke sportu. Ve jménu zdravého životního stylu. Ve jménu výchovy. V prostředí a navzdory značného nepochopení našimi volenými zástupci. A pak sportují v sedmdesát let starých prostorách, kde třeba jen čáry na basketbal jsou prakticky od zdi ke zdi. Kluci rostou, hra se dynamizuje a ze zdi se stává zdraví i život! ohrožující past. Dnešní kvalifikace o ligu U15 ve stařičké stísněné tělocvičně na Hladnově. To už se hraje na plné pecky. A výsledek? Další zranění, další zlomená ruka. Náraz do zdi v pném běhu při snaze ubránit soupeře … Na co pořád sakra čekáme??? Zranění ke sportu bohužel patří, prevence zranění z přetížení u nás řešíme nadstandardně - kompenzačními tréninky s profíky kondičními trenéry, máme plavecké tréninky s plaveckými trenéry, máme své fyzioodborníky. Trenéry na kontakt s betonovou stěnou nemáme. Je třeba stavět moderní nadčasové, přitažlivé hlavně bezpečné prostory pro sport a rekreaci. Už mám těch zranění z kontaktu se stěnou, která prostě má být o dva metry dále plné zuby! Jak dlouho už křičím po investicích do sportovní infrastruktury? Vyjednávám s Hniličkama, Neusserama, píšu Šebkovi (všichni NSA), tlačím na Stanjuru a Beka (ty snad zná každý), dokonce se nechám přesvědčit, že má cenu se bavit pro mě nepříliš blízkým Babišem a jeho lokajem Šťastným, který má především svou privátní agendu se sportem vůbec nesouvisející. A výsledek? Zase nic, zase letos nejde z rozpočtu nic zásadního do stánků sportu. Jsem hodně nas…, Šimon Hubáček má před sebou prázdniny v sádře. Že se prohrálo? Tsss. Proher ještě bude, ale mrzačit děcka fakt nechci. Mám chuť si zašťourat i do svého města, ale ne, nechám to tak. Musel bych psát o Lískovci, o třicet let starých příslibech nových hal pro floorbalisty nebo neuvěřitelném blokování! nezjištných nabídek oprav sportovního zařízení na školách v řádech statisíců korun lidmi jejichž motivaci k těmto krokům neumím dešifrovat ani s pomocí AI. Když odpovědní lidé plánují a staví za naše peníze nové objekty, opravdu by se mli poradit s budoucími uživateli, oni totiž ti pánové a dámy projektanti, co si říkají profesionálové mají často velké rezervy, mnohokrát jsem se o tom osobně přesvědčil … Snad se jim to podaří třeba s tím krásným převolebním "horkojehelným" AI konceptem výstavby plaveckého a bruslařského areálu. Kdybychom byli v Americe, rodiče Šimona by z provozovatele zařízení v Ostrvě a klubu vysoudili majlant. To je dobře, že jsme v Česku, tady je všechno v ohromné pohodě. Mi ta pohoda už ale leze krkem. Vám ne? (zn)

Trénink Levanga Hokkaidó U15 a kouč Yasunori Ueda Yasunori Ueda. Tak se jmenuje nenápadný, za všech okolností až přehnaně uctivý a pozorný mladistvě vypadající brzy čtyřicátník hlavní trenér mládeže do věku patnácti let. Vždycky jsem tvrdil, že ve Frýdku-Místku máme v Pointers nejlepší realizační tým a trenéry na světě. Poté, co jsem viděl poradu a trénink Levanga kategorie U15 rozšířený o vybrané kluky U12 s jejich trenéry musím uznat, že se věci odehrávaly ještě o něco zajímavěji než u nás doma. Nevím jak to majitel mezinárodní trenérské licence FIBA, absolvent univerzity v Seki v oboru sociální péče a syn rodiny, která po řadu generací řídila a spravovala budhisticky chrám, kde zároveň bydleli a Yasu, který odešel k basketbalu z předurčené cesty stát se knězem a pokračovatelem tradice, dělá, ale nálada na tréninku byla neuvěřitelně pozitivní, tempo i intenzita dechberoucí. Trenérská sestava složená z mladých absolventů vysokých škol, dvacátníků a dvou třicátníků mě o to více zaskočila na poradě, které jsem se účastnil, otázkou co dělat s hráči, kteří se na tréninku dostatečně nesnaží. Nikoho takového jsem mezi pětadvaceti hráči tréninkové skupiny nezpozoroval. Moje odpověď byla mimochodem jednoduchá - trenér musí nastavit prostředí, které je pro hráče motivující a k výkonu strhující. Levanga je klubový tým, nikoliv školní, jak je v Japonsku predominatntním zvykem a jsou zde hráči, které zajímá primárně osobní rozvoj. Je složen i z hráčů, kteří souběžně trénují a hrají na svých školách. Klub se potýká se stejnou problematikou jako vlastně my u nás v Česku, paradoxně v opačném gardu. Zatímco po našich hráčích natahují ruce kluby s Áčkovými mužskými týmy v nejvyšší lize, aktuálně nejpopulárnější tým japonské nejvyšší soutěže "B league“ Levanga Hokkaido má po zajištění povinností rozvíjet mladé hráče problém s tím, že jsou pro svoji kvalitu rekrutovaní po odchodu ze základek a přechodu do kategorie U18 kvalitními středoškolskými kluby z celého Japonska a kategorie klubu U18 tím zjevně trpí. Je to stejně tak jako u nás frustrující pro trenéry, ale přitažlivost středoškolského programu a celojaponske šampionáty Winter Cup mají tak silnou tradici, kvalitu a lesk, že jim děti a jejich rodiny dávají přednost. Yasu, který při návštěvě Město Frýdek-Místek měl velmi kvalitní odborný seminář a poté, co jsme se poznali blíže přijal naši filosofii basketbalové rodiny do té míry, že o mě oslovuje a mluví jako o „papá“ taťkovi ;-) byl velmi pozorný po celou dobu pobytu na severu Japonska. Mimochodem nesundal kromě vlastního tréninku nikdy triko Basketpoint Frýdek-Místek, řídil, rezervoval, zajišťoval a společně s panem ředitelem Hideshimou veškerou logistiku mého pobytu. Strávili jsme spolu nekonečně času a diskutovali o opravdu nejniternějších tématech trenéřiny, japonského basketbalu i výchovy. Díky Yasu, určitě jsem se měl klanět více a hlouběji já tobě než ty stále mi ❤️. Hodně se těším na naši další spolupráci. Se svým přístupem máš co nabídnout všem hráčům i trenérům, kteří mají o rozvoj zájem. (zn)