Aktuality

Nedělní cvičení rodičů s dětmi. Bylo fajn sledovat, jak se 2 malí borci snaží dát tátovi gól a táta zase brání branku jako na opravdovém zápase👌 Jak se maminka snaží přeskočit více překážek než předškolní syn👌👌 Výchova hrou, sportem a vzájemným respektem❤️ Tak zase příště😉

Vysokoškoláci, vrcholový sport a konec sportovních stipendií v Česku. Do roku 2024 fungoval v rámci MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) systém podpory sportujících studentů ne nejvyšší úrovni s názvem UNIS. Jeho součástí byla mimo jiné sportovní stipendia. Myslím, že tuto podporu zavedl ministr Plaga. Vláda bývalého rektora Masarykovy univerzity Petra Fialy podpisem pera ministra školství Mikuláše Beka, který funkci lodivoda MUNI mimochodem taky osobně ochutnal, tuto stipendijní podporu v tichosti zrušila. Nečekaný dárek Mikuláši :-/. Jinými slovy Fiala, Bek a Stanjura nemají zájem o tu hrstku výjimečných osobností, co se rozhodly skloubit náročnou sportovní přípravu a často dvoufázové tréninky se studiem na vysoké škole. Z toho, co vím, to nebyl žáden balík, ale pomohl. V případě některých začínajících basketbalových „profíků", kteří nastupují do zápasu za srandovní stokoruny to byla dost zásadní pomoc rozpočtu rodin, které své děti drží nad vodou ... Z materiálů MŠMT přitom vyplývá, že na tuto podporu byla alokována naprosto směšná částka 15 milionu korun. Šetření made in Stanjura na opravdu zvláštním místě. Pánové, volil jsem vás, ale už dlouho vás mám plné zuby, takže toto včerejší zjištění nic na mých pocitech nemění. Pouze mám potřebu toto další vaše zvěrstvo zpropagovat pro případné sympatizanty vašeho počínání. Fakt jste nevolitelní. A proč by vlastně měli být podporováni studující sportovci? Na to ať si možná odpovězte sami. Mí jsou ti disciplinovaní borci ochotní se do úmoru dřít a potit na trénincích, cestovat po republice po zápasech a bojovat s různými zraněními, nepřízní osudu a odříkáním, kteří nevsadil jen na jednu kartu a najdou energii a čas na sebevzdělávání na nejvyšší úrovni prostě sympatičtí a rozhodně lépe adaptovatelní na budoucí zaměstnání. A to, že jsou u nás vysoké školy bez poplatků za studium na věci nic nemění. Spíš měli už dávno naši pravicoví akademici najít odvahu zbavit se toho pseudostudujiciho balastu, který ze opakovaně zapisuje na studium jen pro zajištění různých výhod statutu studenta a zavést adekvátní opatření, počínaje zpoplatněním studia a omezením počtu opravných zkoušek. Za mě fujtajxl pánové nohoře a zdůvodnění, že v rámci UNISu zůstáva tzv servisní podpora, což v překladu znamená např umožnění índividuálních studijních programů fakt u rodin študáků neobstojí. (zn)

https://sport.ceskatelevize.cz/clanek//hoste-ct-sport/jiri-kejval-a-libor-varhanik-pred-volbou-predsedy-cov/681087063128e7e935eea4fa Povinná „četba" pro všechny, kdo našli odvahu, odhodlání a sebevědomí řídit naši společnost - radní a zastupitelé obcí měst (i našeho Město Frýdek-Místek), krajů (i našeho kraje), členové sportovní komise (našeho města i kraje) a na té nejvyšší úrovni naši poslanci, vláda a premiér. Poprvé za třicet šest let slyším a vidím správně pojmenována témata a priority a jestli je konečně někdo opisuje z našeho Facebooku je celkem jedno ;-), podstatné je to, co řekl místopředseda COV Libor Varhaník - máme pojmenováno, teď je třeba najít krále Artuše, který z kamene vytáhne bájný meč Exkalibur a začne vládnou churavému impériu jménem Sport a prosazovat priority - zaplatit trenéry v oddílech, obnovit infrastrukturu (průměrný věk dnešní sportovní infrastruktury 75 let), obnovit nebo zřídit Národní sportovní centrum (Nymburk je po smrti) Pár dalších vět z pořadu: Děti sportovat chtějí, ale nemají kde … Stát (tedy i obce, města a kraje) na sportu prachsprostě vydělávají - sport získá z veřejných rozpočtů 26miliard, na daních zaplatí 100miliard. V roce 2020 jsme zaplatili za řešení a léčbu nadváhy a obezity 150 miliard, v roce 2035 se projektuje potřeba 300miliard Na každého trenéra oddíly potřebují 500 až 750 tis korun (u nás v Baksetpointu a Fotbalpointu máme 40 trenérů) :-)))) Kluci mají dnes stejnou kondici jako děvčata před třiceti lety (ne, neznamená to, že holky dohnaly kluky ;-)). Sport v kolektivu pomáhá nezastupitelne s kondicí, výchovou a fyzickým i psychickým zdravím dětské i dospělé populace PS U nás v Město Frýdek-Místek nemusíme čekat na Artuše z Prahy, naše mladí spoluobčané, naše děti můžeme přece lépe zajistit i bez Prahy. Hlavně proto, že je na rozdíl od pražáků známe, jsou to naše děti, bydlíme s nimi, potkáváme se na ulicích, žijeme tady společně. Pro začátek stačí, když i při zoufale nízkých částkách dodržíme stávající poměr mezi prostředky vynakladanými státem a obcemi, tj jeden díl stát, tři až čtyři díly obec, tak to dnes statisticky vychází v celorepublikovém průměru. Konkrétně 5tis od státu, 15-20tis na sportující dítě z rozpočtu města. Ale pozor, taky se musíme postarat, ať navýšíme počet sportujících dětí, kdy aktuální stav právě u nás je zoufalý - z celkového počtu 9tis dětí ve věku 4-19 let sportuje organizovaně méně než třetina … Když to posuneme alespoň k 5 tisícům, z více než dvoumiliardového rozpočtu města by na sport mělo jít alespoň 100milionů, ne stávajících 50.

Osobitá formy podpory sportu a sportování - ploty uvnitř nás ... Ostnatý drát, vyskoké ploty, visací zámky, zákazy, … Koho a co se to snažíme chránit při oplocování a zamykání venkovních převážně školních sportovišť? Znám odpovědi o odpovědnosti za případná zranění v daném areálu, vandalství a shromažďování „nekalých individuí“, ale stejně si nemůžu pomoct, že jsme divní, když to málo kvalitních převážně outdoorovych areálů, které k dispozici je, před dětmi a vlastně i dospělými znepřístupňujeme. „Ať se něco někomu nestane, ať se tam něco nezničí“. Nemluvě o pravidelné a dlouhodobě uzavřených školních tělocvičnách v době prázdnin a volna (nejen pro děti ale i platící dospělé dlouhodobé nájemníky). V tomto bodě ale můžu naše Město Frýdek-Místek pochválit. Stále zde zůstává k dispozici velmi slušná síť venkovních hřišť a workoutovych areálů v obytných zónách, spravovaných městem. Sport se zde provozovat dá na úrovni, o které se nám v dětství, kdy jsme pobíhali a hráli fotbalek mezi sušáky na prádlo, hokej se hrál na parkovištích a silnici za domem (auta moc lidí v té době nemělo) a basketbalové soutěže spočívaly v trefování otvorů na odkládacím prostoru na klepáčích na koberce. Aspoň u nás na Bezrucově ulici. A pak jsme přelézali o něco nižší ploty než ty dnešní na hřiště za průmkou, kde se na škváře hrál fotbálek a kde nás pak honil a toho co si vyhlédl chytil a tahal za uši a někdy tak normálně mlátil školník Oskar (nikdo neví, jestli se tak opravdu jmenoval), kterého jsme se všichni báli a nikdo z nás na něj ani po padesáti letech nezapomene :-))) …. (zn) PS Blíží se letní prazniny a tak jako každý rok bude areál Basketpointu otevřen k bezplatnému užívání všem, kteří budou mít zájem si u nás zasportovat. Samozřejmě při respektování našich pravidel a provozního řádu. My dospělí trenéři tady tentokrát nebudeme, průvodci naším areálem budou dětští hráči, kteří se budou ve svých službách střídat. O časech vás budeme včas informovat na našich stránkách a klubovém Facebooku.

Stiskem vypni, tahnem zapni - svrab a neštovice Easter Cupu „u nás v Knedlolandu". Legendární elektrospinac ve školní tělocvičně na Dubině, který byl starý už v době, kdy jsme chodilli na základku my šedesátníci ve mě dnes vyvolal pocity nostalgie a zároveň znechucení z nepokroku v rozvoji sportovní infrastruktury. Měli bychom se konečně hecnout a „zatáhnout a zapnout“, ať se posune prostředí, ve kterém se pohybují naše děti. Easter Cup, který pořádá v obdivuhodné dimenzi můj basketbalový kamarád Kamil Havrlant je turnaj kontrastů. Neuvěřitelný kus práce dlouhodobě bídně zaplacených a dobrovolných „sporťáků“, kteří se postarají o účastníky - více než sto družstev z celé Evropy, logistiku, ubytování, perfektní propagaci, výsledkový servis i doprovodný program, nádherně zpracované výstupy na sítích, fotodokumentaci a … a hraje se v poválečných kulisách - tělocvičny na základních školách Alberta Kučery, Klegova, ale i další nám přece nesmí stačit. Nemůžou přece vyhovovat ani hodinám tělocviku našich dětí, natož jako prostředí, kde děti tráví čas, nebo dokonce kde hostíme děti ze zahraničí. Šílené zrcadlo našeho nezájmu a péče o děti. Proč musí fandíci rodiče posedávat na parapetech a v hřišti, kde se hraje??? Zase jsem pociťoval rozpaky a stud. Mezinárodní turnaj a mezinárodní účastníci přichází do prostředí, které bych pojmenoval asi nejlépe jako "svrab a neštovice". A je to tak nakažlivé, že i rozhodčí kteří jindy běžně dodržují úborové standardy se bez rozpaků vydají pískat finálové zápasy ve vygajdanych teplácích a tričkách odněkud ze sekáče, které s úborem rozhodčího opravdu nemají nic společného. Nejhorší by ale bylo, kdyby se tim svrabem nakazily i naše děti a na tuto úroveň si zvykly … Prima turnaj, báječná organizace, překrásný areál Ostravské univerzity, kde se taky hrálo a slavilo ale ta ostatní naprosto nedůstojná a nevyhovující místa už musíme konečně zbourat a odstartovat novou dobu. Za to Kamil a jeho parta samozřejmě nemohou. A jeho snaha vybudovat v Ostravě nový tréninkový areál už je taky vousatá, stejně jako přísliby pomoci ostravského komunálu. Od revoluce to bude brzy 36 let! Na těch náměstích jsme byli především kvůli svým dětem, kvůli budoucnosti. Zatím kolem sebe vidím spíš skanzen bolševika, i mentální ... (zn)