Aktuality

Stiskem vypni, tahnem zapni - svrab a neštovice Easter Cupu „u nás v Knedlolandu". Legendární elektrospinac ve školní tělocvičně na Dubině, který byl starý už v době, kdy jsme chodilli na základku my šedesátníci ve mě dnes vyvolal pocity nostalgie a zároveň znechucení z nepokroku v rozvoji sportovní infrastruktury. Měli bychom se konečně hecnout a „zatáhnout a zapnout“, ať se posune prostředí, ve kterém se pohybují naše děti. Easter Cup, který pořádá v obdivuhodné dimenzi můj basketbalový kamarád Kamil Havrlant je turnaj kontrastů. Neuvěřitelný kus práce dlouhodobě bídně zaplacených a dobrovolných „sporťáků“, kteří se postarají o účastníky - více než sto družstev z celé Evropy, logistiku, ubytování, perfektní propagaci, výsledkový servis i doprovodný program, nádherně zpracované výstupy na sítích, fotodokumentaci a … a hraje se v poválečných kulisách - tělocvičny na základních školách Alberta Kučery, Klegova, ale i další nám přece nesmí stačit. Nemůžou přece vyhovovat ani hodinám tělocviku našich dětí, natož jako prostředí, kde děti tráví čas, nebo dokonce kde hostíme děti ze zahraničí. Šílené zrcadlo našeho nezájmu a péče o děti. Proč musí fandíci rodiče posedávat na parapetech a v hřišti, kde se hraje??? Zase jsem pociťoval rozpaky a stud. Mezinárodní turnaj a mezinárodní účastníci přichází do prostředí, které bych pojmenoval asi nejlépe jako "svrab a neštovice". A je to tak nakažlivé, že i rozhodčí kteří jindy běžně dodržují úborové standardy se bez rozpaků vydají pískat finálové zápasy ve vygajdanych teplácích a tričkách odněkud ze sekáče, které s úborem rozhodčího opravdu nemají nic společného. Nejhorší by ale bylo, kdyby se tim svrabem nakazily i naše děti a na tuto úroveň si zvykly … Prima turnaj, báječná organizace, překrásný areál Ostravské univerzity, kde se taky hrálo a slavilo ale ta ostatní naprosto nedůstojná a nevyhovující místa už musíme konečně zbourat a odstartovat novou dobu. Za to Kamil a jeho parta samozřejmě nemohou. A jeho snaha vybudovat v Ostravě nový tréninkový areál už je taky vousatá, stejně jako přísliby pomoci ostravského komunálu. Od revoluce to bude brzy 36 let! Na těch náměstích jsme byli především kvůli svým dětem, kvůli budoucnosti. Zatím kolem sebe vidím spíš skanzen bolševika, i mentální ... (zn)

Schola ludus - raškovická "škola hrou". Jak od Komenského. Základní škola v Raškovicích je ukázkové zařízení, které si může směle říkat „sportovní škola“. Kromě tradice volejbalové přípravy a zápolení, které zde úctyhodné rozpoutala rodina Sonnekovych, škola provozuje a účastní se turnajů v řadě sportů, počínaje zmíněným volejbalem, k veleúspěšnému florbalu,se kterým letos postoupila děvčata do republikového finále, k samozřejmému fotbalu, turnajů v přehazované a interním turnajům v miniházené. V Raskovicich se na škole hraje a soutěží i v badmintonu a některé děti provozují na obecních kurtech tenis, docházejí na judo tréninky a samozřejmě je spousta z nich u dobrovolných hasičů. Na první pohled je zřejmý rozdíl mezi dětmi z městských škol a místními dětmi z obce, která dostala název po ptákovi zlatem brhlíkovi přezdívanému v místním nářečí „raška“. Běhají jinak, pohybují se jinak, s míčem si rozumí a pohyb je zjevně těší. A protože se škola a pan učitel Michálek přihlásili do basketbalového turnaje školáků na prvním stupni Jr.NBA, požádali nás jestli jim nepomůžeme s přípravou dětí na tuto akci. Samozřejmě jsme pomoc přislíbili a kromě doplnění informací o pravidlech minibasketbalu si děti pod dohledem našich trenérů „zabasketbalovaly a zafotbalovaly". Nemáme v plánu trhat kolektivy zavedených sportů na obci nebo přetahovat děti, ale rádi pomůžeme těm, kteří o sportování pod vysokými koši projeví zájem, třeba jen proto, ať se účastní jediného turnaje v roce, možná i v životě. Meziškolní turnaje napříč sporty mají smysl. A mám dojem, že jsou tím správným způsobem mobilizace děti ke sportu a zdravému životnímu stylu. Poslední metodický pokyn ministra školství, snad brzy končícího, vyzývající k omezení této aktivity byl opravdu stěží hoden uznání. Naprosto nepochopitelné. (zn) PS Obec Raškovice je mimochodem dokladem toho, že politická příslušnost může někdy mást. Místní pan starosta Blahuta (jeho stranickou příslušnost ale zmiňovat nebudu :-)) se se svým realizačním týmem postaral, ať zde stojí ukázkový sportovní stánek, sehnal „dotační balík“ z MŠMT a dnes už téměř deset let slouží nejen místním fantastický sportovní stánek s parametry, které mohou závidět v drtivé většině škol nejen v našem městě. Rozpočet obce výstavba prakticky nezatížila. Zaplatil stát. Raskovice byly mimochodem inspiraci při výstavbě naší haly Basketpointu. Zmíněný starosta, správcové haly a paní sektretarka Šostá mě tehdy zásobili spoustou užitečných informací. Znovu na tomto místě musím poděkovat. Díky, stále platí mé pozvání, ať se přijdete podívat k nám do areálu, se kterým jste mi hodně pomohli. Za pár týdnů si u nás zasoutěží i vaše děti.